Celkem dva dny našeho marockého putování jsme věnovali cestě z Fesu do Marrakéše. Ideální by bylo mít ještě den až dva navíc a pokochat se více místními ksary a hlavně pouští. I tak jsme rozhodně nelitovali, protože oblast nabízí nádherné přírodní scenérie přímo z kabiny auta. Výhledů a zastávek po cestě bylo nespočet. Krajina kolem Fesu je více zelená a postupně se mění v exotickou pouštní. Natěšeni na věhlasné Ait Ben Haddou jsme nakonec seznali, že výhledy na Atlas byly mnohem zajímavější. Pojďte si se mnou celou cestu zrekapitulovat – doporučím několik zastávek.
- Marocký roadtrip – úvod
- Maroko – praktické tipy – 1/6
- Rabat – krásy hlavního města Maroka – 2/6
- Meknes a Volubilis – 3/6
- Fes – marocká kolébka historie – 4/6
- Marrakéš – to nejhorší z Maroka? – 6/6
Ifrane
Hned za Fesem se začíná nadmořská výška pořádně zvedat. V oblasti horského města Ifrane už přesahuje 1600 metrů. Krajina však není pustá, jako u nás na Sněžce, ale naopak je zde poměrně hodně lesů. Ty nejzajímavější popíšu v dalším odstavci, ale teď zpátky do Ifrane. Pro místní je to exotické městečko. Exotické, protože svým rázem vůbec nepatří do Maroka. Přezdívá se mu „malé Švýcarsko“. Z toho můžete tušit, že zahraniční investice zde vytvořily jakousi oázu západní civilizace. Domky jako z Evropy, všude spousta hotelů, připraveno na lyžování. Prima na přespání v místních hotelech, které nabízí evropský servis za evropské ceny.
Cèdre Gouraud
Z Ifrane jsme se vydali do vedlejšího města Azrou, které je známé díky velké koncentraci Berberů. Město je poměrně civilizované a bohaté, podobně jako Ifrane, ale už ne tolik „západní“. Pro nás byla zajímavější nedaleká atrakce „Cèdre Gouraud“ – tedy cedrový les. Nachází se jen kousek východně od Azrou – v národním parku, ve Středním Atlasu. Místo je zajímavé nejen kvůli cedrovému lesu, ale také kvůli makakům. Volně zde žije makak magot – tedy jediný makak mimo Asii. Místní populace čítá asi 4000 jedinců.
Cèdre Gouraud je značená snad na všech mapách. Místo je turistické, takže byste neměli mít problém ho najít. Doporučuji nechat auto zaparkované buď ještě před hlavním parkovištěm – tam se vybírá za stání. Případně na parkovišti, ale ne pod stromy! Rodinka makaků totiž velice ráda používá automobily jako přistávací plochu při seskocích ze stromů.
Makakové se shlukují mimo jiné kolem parkoviště, protože je místní krmí. Až se nabažíte opiček, vydejte se alespoň na krátkou procházku do lesa. Vedle parkoviště uvidíte dva suché cedry. Ten největší je označen cedulí – podle odhadů je starý kolem 900 let. Bohužel uhynul v roce 2003. V okolí se můžete vydat po nějaké stezce na trek. Bude ale chvíli trvat, než dojdete do oblasti bez odpadků…
Tinerhir
Z Azrou do Tinerhiru je to pořádná štreka. Po cestě se vám naskytnou nádherné scenérie Atlasu. Spousta vesniček a městeček, kde můžete zajít na oběd do místních restaurací (endiaron s sebou). Překonáte nadmořské výšky kolem 2500 m.n.m. a krajina se bude pozvolna měnit z lesnaté, horské po vyprahlou pouštní. Až dojedete do oázy zvané Tinerhir.
Město se totiž nachází v údolí, kolem vodního toku. Takže o vláhu tu není nouze. Rozhodně nespěchejte a vydejte se na některou z místních vyhlídek – alespoň ty při silnici. Pro mě to bylo jedno z nejkrásnějších míst v celém Maroku. Pohled do údolí plného palem, lemované starými ksary a na horizontu zvláštní horské útvary. Nádhera… Ubytování jsme zvolili v „Secret Garden“ a nelitovali…
Todra
V podstatě kousíček za městem se nachází jeden z turisticky vyhledávaných cílů – soutěska Todra. V nejužším místě má něco kolem 10 metrů a skály se zdvihají do výšky 300 metrů. Projdete ji během chvíle oběma směry – odhadem měří nějakých 500 metrů. Chtělo by to však více času a vydat se na trek do místních skal…
Ait Ben Haddou
Jedna z nejznámějších marockých památek se nachází zhruba na půl cesty mezi Tinerhirem a Marrakéší. Jedinečný ksar Ait Ben Haddou je zapsán v Unesco a dočkal se mnoha návštěv filmařů (Gladiátor, Mumie a dalších asi 20..). Každý den se také dočká mnoha návštěv turistů. Pro nás to bylo upřímně trochu zklamání…
Při příjezdu neváhejte udělat zastávku ještě před vjezdem do turistické osady – nejlépe z jihu, směr od Tinerhiru. Je tu krásná vyhlídka, a tudíž můžete ksar spatřit v jeho celé kráse. Jakmile sjedete do městečka, ocitnete se v říši turismu. Parkování je pochopitelně placené. Přístupové cesty jsou minimálně dvě. Lepší je jít jižní cestou, hlavní vstupní bránou – projdete si přímo hlavním kasbahem (za poplatek 10-20 MAD). Jiné vstupné se tu kupodivu neplatí.
Uvnitř ksaru jsou uličky, které postupně směřují na vrchol kopce. Uličky jsou zaplněné stánky. Pokud do nějakého objektu vlezete, pravděpodobně vás čeká poplatek a výklad o filmech, které se zde natáčely. Na samotném vrcholku kopce vlastně nic není – kromě krásného výhledu do okolí a dolu na samotný ksar. Pokud máte čas a chuť, vydejte se dolu do koryta řeky nebo na druhý kopec, který při stoupání na vrchol ksaru určitě nepřehlédnete. Z této zvláštní hory je krásný výhled na ksar, ale i na opačnou stranu do horské krajiny
Vysoký Atlas
Naše cesta dále směřovala do Marrakéše. Museli jsme tedy zdolat Vysoký Atlas. Hlavní silnice se táhne a klikatí pohořím. O nádherné výhledy není vůbec nouze. Chybu neuděláte, když se z Ait Ben Haddou vydáte na sever zkratkou po silnici nižší třídy. Asfalt je v dobrém stavu, jen ty krajnice a protijedoucí vozidla mohou být komplikace. Scenérie, které jsou zde k vidění, jsou ale k nezaplacení.
